Účet
Zapomenuté heslo Chci se registrovat

Co se v zákonech změnilo od 1. ledna 2016

8. duben 2016

Přehled nejvýznamnějších předpisů či jejich novel, které s účinností od roku 2016 mění český právní řád, pro vás připravila advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík. Dopady novinek by vedle jednotlivců měly zaznamenat především obchodní korporace, ať už působí v jakémkoliv oboru. 

1  Ochrana spotřebitele

Zákon č. 378/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, a některé další zákony; nařízení Evropského parlamentu a Rady 524/2013o  řešení spotřebitelských sporů on-line

Změny promítnuté v novele zákona o ochraně spotřebitele se dotýkají čtyř hlavních okruhů problematiky, přičemž v prvých dvou oblastech byly impulsem k výraznému posílení práv spotřebitelů požadavky unijní legislativy.

1.1  Nové postupy pro mimosoudní urovnání sporů mezi spotřebiteli a podnikateli

Od 1. února začne fungovat další z tzv. alternativních, tedy mimosoudních postupů k urovnání sporů, vzešlých z prodeje zboží a poskytování služeb fyzickým osobám. Protože půjde o velmi jednoduchou a bezplatnou cestu k uplatnění práv, lze předpokládat, že spotřebitelé ji budou využívat přednostně před ostatními možnostmi.  Podnikatelé fakticky nebudou moci takový postup odmítnout. 

·  Tzv. mimosoudní řešení sporů dopadá prakticky na veškeré spory mezi spotřebitelem a prodávajícím z kupních smluv a smluv o poskytnutí služeb; výjimkou jsou pouze zdravotní služby, poskytování veřejného vyššího a vysokoškolského vzdělání a tzv. služby nehospodářské povahy obecného zájmu, čímž jsou míněny především služby poskytované bezúplatně ze strany státu. Vedle reklamací vad zboží zakoupeného v maloobchodě či nekvalitních služeb živnostníků bude postup možné uplatnit například i na služby poskytované advokátem, notářem, architektem, finančními institucemi, cestovními či realitními kancelářemi atd. Může jít jak o spory vnitrostátní, tak přeshraniční, z on-line i off-line transakcí. 

·  Spory bude rozhodovat především Česká obchodní inspekce, dále to mohou být organizace na ochranu spotřebitelů a profesní komory s povinným členstvím, které získají pověření Ministerstva průmyslu a obchodu. Ve zvláštních oborech budou fungovat specializované orgány,  které se řešením sporů zabývají již nyní -  finanční arbitr v oblasti finančních služeb, Český telekomunikační úřad v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb a Energetický regulační úřad pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.

·  Spotřebitel získá informaci o subjektu, na který se může obrátit, od obchodníka; všichni prodávající musí spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem informovat, jaký orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je pro jimi nabízené zboží nebo služby příslušný. Tyto informace musí být obsaženy rovněž na internetových stránkách a v obchodních podmínkách (zde však až po 1. květnu 2016), pokud je prodávající využívá. Pokud se vzniklý spor mezi spotřebitelem a prodávajícím nepodaří urovnat přímo, musí prodávající poskytnout spotřebiteli výše uvedené informace písemněnebo na trvalém nosiči dat.

·  Zákon určuje základní pravidla pro řešení sporu, podrobnější úpravu si stanoví jednotlivé orgány. Mimosoudní řešení se zahajuje na návrh spotřebitele, který musí být podán nejpozději do jednoho roku od okamžiku, kdy spotřebitel uplatnil své právo u prodávajícího. Prodávající bude povinen vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v návrhu ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení vyrozumění, a dále poskytovat součinnost subjektu řešícímu spor. Nepředpokládá se však obecně povinná osobní účast prodávajícího v řízení, pokud bude dostatečně komunikovat např. elektronickou cestou.

·  Vlastní postup řešení sporu probíhá formou konciliace, tedy jednání stran, jehož cílem je uzavření písemné dohody účastníků. Tato dohoda má význam smluvního závazku, není tedy exekučním titulem. V případě jejího nesplnění povinnou stranou bude nutné domáhat se přiznaného plnění soudně.

·  Pro ukončení sporu je rovněž stanovena lhůta, a to 90 dnů; v případě zvlášť složitého sporu může být prodloužena, maximálně však o dalších 90 dnů. Uplynutím lhůty bez dosažení dohody mimosoudní řešení sporu končí. Dále může být ukončeno rovněž jednostranným prohlášením spotřebitele kdykoliv v průběhu řízení. Prodávající takové oprávnění nemá.

·  Řízení nebude zpoplatněno, každá strana ponese své náklady.

·  Pro on-line obchody byl současně zřízen na unijní úrovni on-line systém řešení spotřebitelských sporů, jehož využití bude zejména pro přeshraniční spory praktičtější. Tento systém je jednotný pro všechny členské státy a jeho pravidla upravuje evropské nařízení. Řešení sporů bude probíhat prostřednictvím interaktivní webové stránky, kde spotřebitel vyplněním formuláře pro podání stížnosti iniciuje proces mimosoudního řešení sporu s příslušným obchodníkem z členské země EU. Rovněž o on-line platformě budou muset obchodníci, kteří nabízejí své zboží a služby on-line, spotřebitele řádně informovat.

1.2  Nekalé obchodní praktiky

Novela zpřesňuje pojmové znaky nekalých obchodních praktik, jak vyžaduje evropská úprava. Současně se zakotvuje širší obecný zákaz jejich používání; výslovně se stanoví, že užívání nekalé obchodní praktiky vůči spotřebiteli je zakázáno nejen před jeho rozhodnutím ohledně koupě či v průběhu rozhodování, ale i po učinění rozhodnutí.

·  Zpřesňují či doplňují se také některé definice, např. pojmy výrobce, výrobek, služba, obchodní praktika, podstatné narušení ekonomického chování spotřebitele, nepatřičné ovlivňování a další.

·  Zařazuje se rovněž detailnější členění nekalých obchodních praktik, kdy u klamavých praktik se rozlišuje klamavé konání a klamavé opomenutí; současně oproti dosavadní úpravě je uvedena konkrétnější a přesnější charakteristika těchto postupů, např. v čem spočívá uvedení v omyl resp. k jakým informacím o výrobku či podmínkám koupě se vztahuje apod.

·  Obdobné platí rovněž v případě nového vymezení znaků agresívních praktik, tzn. příslušná jednání a související rozhodné okolnosti byly popsány precizněji a konkrétněji.

·  Změny byly provedeny rovněž v přílohách zákona, které obsahují výčet obchodních praktik, jež se považují za nekalé za všech okolností.

·  Úprava problematiky byla doplněna o poměrně zásadní povinnost prodávajících, související s prokazováním užití nekalých obchodních praktik, vyplývající rovněž z evropské úpravy. Důkazní břemeno leží zásadně na prodávajícím; dozorový orgán bude oprávněn požadovat po něm, aby prokázal správnost svých tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou.  Pokud prodávající potřebné důkazy nepředloží nebo tyto nebudou podle dozorového orgánu dostatečné, budou tvrzení prodávajícího považována za nesprávná.

1.3  Hromadné prodejní a převáděcí akce

V úpravě této problematiky byly provedeny poměrně zásadní změny:

·  Především se prodávajícím zakazuje přijmout úplatu za zboží či služby pořízené na organizované prodejní akci jak přímo během ní, tak ještě ve lhůtě následujících sedmi dnů po uzavření smlouvy. Zákaz se vztahuje rovněž na zálohu či jakýkoliv jiný poplatek.

·  Nově dále musí prodávající uvést v pozvánce na organizovanou akci rovněž ceny, za které budou výrobky či služby spotřebitelům na akci skutečně nabízeny (bez zohlednění případných slev individuálně sjednaných se spotřebitelem přímo na akci). Ceny musí být i součástí oznámení o akci, které prodávající povinně zasílají České obchodní inspekci v předstihu před konáním akce.

·  Posiluje se pravomoc České obchodní inspekce při shromaždování důkazů o používání nekalých obchodních praktik zjištěných při kontrolách tzv. hromadných prodejních a předváděcích akcí. Konkrétně jde o oprávnění pořizovat obrazové a zvukové záznamy též skrytým způsobem. Tato úprava byla doplněna do zákona o České obchodní inspekci, který byl novelizován současně.

1.4  Registr údajů o spotřebitelích

Úprava tzv. informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele vzešla z pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně a tvoří novou část pátou zákona o ochraně spotřebitele.

·  Účelem vytvoření registru má být možnost posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, což má přispět k ochraně zájmů obou stran, tedy spotřebitele i prodávajícího.

·  Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami, prodejci spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi nebo tzv. poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, a kterým vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky vůči spotřebitelům na dlouhodobé nebo opětovné plnění.

·  Výčet údajů, které lze do registru předávat, zahrnuje vedle identifikace spotřebitele a prodávajícího zejména o údaje o závazcích spotřebitele ze smluv s prodávajícími – uživateli registru, včetně potenciálních závazků, tzn. přicházejících v úvahu u smluv, o nichž spotřebitel s prodávajícím jednal, ale k jejichž uzavření nedošlo.

·  Do úpravy registru bylo prosazeno několik poměrně průlomových ustanovení z pohledu ochrany osobních i dalších údajů, včetně bankovního tajemství. Jednak předání a sdílení údajů nebrání zákonem uložená povinnost mlčenlivosti, tedy ani bankovní tajemství. Obecně pak ke shromažďování údajů o spotřebitelích není zapotřebí jejich souhlasu. Prodávající musí pouze spotřebitele předem upozornit na to, že jeho údaje mohou být vedeny v registru.

·  Stejně tak nepotřebuje prodávající souhlas k čerpání údajů z registru, souvisí-li jeho žádost s konkrétním obchodním případem. Souhlas spotřebitele bude nezbytný pouze v případě, půjde-li o registr závazků spotřebitele, u kterých nenastalo prodlení.

·  Prodávající budou oprávněni použít údaje výhradně k předcházení podvodnému jednání a k posouzení schopnosti a ochoty spotřebitele splnit své smluvní závazky, tedy posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti. Prodávající a provozovatelé registru jsou povinni zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím.

·  Údaje mohou být v registru zpracovávány ještě po dobu 3 let po splacení či jiném způsobu zániku závazku. Informace o potenciálních závazcích, tedy kdy k uzavření smlouvy nedošlo, mohou být evidovány nejdéle po dobu 3 měsíců. I po uplynutí těchto lhůt je však provozovatel registru nebo prodávající oprávněn ponechat si některé dokumenty, je-li to potřeba k ochraně jeho práv. 

·  Spotřebitel má právo na výpis údajů, které jsou o něm v registru vedeny. V případě nesprávných údajů je oprávněn požadovat jejich opravu. Současně má právo žádat odstranění údajů, týkajících se potenciálních závazků anebo takových, u kterých nenastalo prodlení.

2  Postavení zaměstnanců

2.1  Zvýšení minimální mzdy

Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, novelizované pod č. 233/2015 Sb.

Od 1. ledna 2016 dochází k dalšímu navýšení minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy. Valorizace se v tomto případě týká rovněž poživatelů invalidních důchodů:  

·  Zatímco minimální mzda je nejnižší přípustnou odměnou, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci za práci jak v pracovním poměru, tak na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, systémem nejnižších úrovní zaručených mezd je chráněno pouze odměňování zaměstnanců v pracovním poměru, pokud jejich mzdy nejsou sjednány v kolektivních smlouvách. Nedosahuje-li mzda či odměna z dohody stanovené minimální mzdy, je zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci dorovnání v příslušné výši formou doplatku; totéž platí v případě zaměstnanců v pracovním poměru pro zaručenou mzdu.

·  Novela navyšuje základní sazbu minimální měsíční mzdy z dosavadních
9 200 Kč na 9 900 Kč a minimální hodinové mzdy pak z 55 Kč na 58,70 Kč. V návaznosti na to se valorizují i nejnižší úrovně zaručené mzdy v jednotlivých skupinách prací.

·  Zvýšení uvedených minim se týká také zaměstnanců s omezeným pracovním uplatněním, tedy poživatelů invalidních důchodů. U těchto osob se zvyšuje minimální hodinová mzda ze stávajících 48,10 Kč na 55,10 Kč, minimální měsíční mzda pak na 9 300 Kč (dosud 8 000 Kč). Odstupňovaně se valorizují též jednotlivé úrovně zaručené mzdy pro příslušné skupiny prací.

·  Podle propočtů představuje uvedené zvýšení pro zaměstnavatele nárůst mzdových nákladů o částku 11 256 Kč ročně za jednoho zaměstnance odměňovaného minimální mzdou.

2.2  Zvýšení počtu svátků

Zákon č.359/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu

Novým svátkem se stává Velký pátek, tj. pátek bezprostředně předcházející velikonočnímu Božímu hodu; byl nově zařazen mezi tzv. ostatní svátky. Všechny svátky, tj. jak státní, tak i ostatní, jsou nepracovními dny - patří mezi dny pracovního klidu.

To se však nijak nedotýká otevírací doby obchodů - v současnosti prodejní doba v České republice v době státních svátků není regulována žádným předpisem. Omezení se však připravuje – podle návrhu předloženého některými senátory by měl být zakázán prodej v maloobchodě i velkoobchodě o vybraných sedmi svátcích.

3  Spoření na důchod

Zákon č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření; zákon č. 377/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření)

Od 1. ledna 2016 začíná proces postupného ukončení systému důchodového spoření a vypořádání souvisejících vztahů včetně výplaty naspořených prostředků účastníkům a likvidace důchodových fondů. Současně se zatraktivňují podmínky III. pilíře jakožto zbývajícího systému dobrovolného spoření na stáří.

3.1  Postup ukončení důchodového spoření

·  K 1. lednu 2016 byla ukončena možnost spoření v rámci tzv. II. penzijního pilíře. Pokud jde o způsob naložení s uspořenými prostředky, účastníci budou mít dvě možnosti. Jednou z nich je výplata prostředků na zvolený účet, druhou pak převod prostředků do doplňkového penzijního spoření, tedy do III. pilíře. Na takto převedené prostředky bude možné čerpat státní podporu, neboť budou považovány za vlastní příspěvky účastníka doplňkového penzijního spoření. Rozhodnutí musí být učiněno a oznámeno penzijní společnosti do konce září 2016.

·  Včasnou informovanost účastníků jsou povinny zajistit penzijní společnosti; zákon jim ukládá do konce března 2016 účastníky informovat o postupu při ukončení důchodového spoření; v téže lhůtě jim musí rovněž bezplatně zaslat výpis důchodového spoření za minulý rok.

·  Výplata prostředků bude probíhat od 15. října do 31. prosince 2016. Zákon upravuje rovněž postup pro naložení s prostředky v případě, kdy účastníci neoznámili příslušnou instrukci nebo z jiného důvodu k jejich výplatě nedošlo. Vyplácené prostředky účastníků jsou osvobozeny od daně z příjmů.

·  Účastníkům důchodového spoření vzniká díky nižším příspěvkům do státního systému důchodového pojištění o 3 procentní body nárok na nižší důchod; za každý celý rok doby důchodového pojištění se v jejich případě započítává pro výpočet procentní výměry starobního důchodu nikoliv 1,5 % výpočtového základu, ale pouze 1,2 %. Zákon o ukončení důchodového spoření jim proto nyní dává možnost pojistné si doplatit. Je však možné tak učinit pouze za celou dobu trvání důchodového spoření. Doplatek může být uhrazen nejpozději do 29. prosince 2017.

·  Výši doplatku sdělí účastníku Česká správa sociálního zabezpečení; žádost je nutno podat nejpozději do 30. června 2017.

·  Účastníkům současně vzroste vyplácená čistá mzda o dvě procenta, kterými si do druhého pilíře přispívali „z vlastního“, a která jim zaměstnavatel pochopitelně již nadále srážet nebude.

·  Samotný zákon o důchodovém spoření se ruší k l. lednu 2018.

3.2  Změny v doplňkovém penzijním spoření

·  Účast v tomto systému individuálního spoření na stáří již nebude limitována dosažením zletilosti, do systému tedy budou moci vstoupit i děti. K uzavření nebo změně smlouvy pro nezletilého účastníka nebude potřebovat jeho zákonný zástupce souhlas soudu, neboť toto právní jednání se bude považovat za běžnou záležitost při správě jmění dítěte. Po dosažení 18 let věku si tyto osoby budou moci vybrat ve formě tzv. částečného odbytného třetinu částky, kterou mají naspořenu. Další podmínkou je, že spořící doba trvala nejméně 120 kalendářních měsíců.

·  Současně se posiluje motivace k postupnému výběru naspořených prostředků prostřednictvím penze namísto jednorázového výběru, a to daňovými úlevami; penze vyplácená po dobu delší než 10 let bude, stejně jako doživotní penze, osvobozena od daně z příjmů. Za účelem zachování jednotného daňového režimu u podobných produktů se tato změna vztahuje i na penze z penzijního připojištění se státním příspěvkem a soukromého životního pojištění. Další daňové úlevy by měly platit od roku 2017 - zvýší se hranice pro osvobození jak u příspěvku zaměstnavatele (z 30 na 50 tisíc), tak limit pro odpočet od základu daně u samotných účastníků (z 12 000 na 24 000 Kč).

·  Dále byly provedeny systémové změny na straně investičních společností, které by měly umožnit vyšší výnosy pro účastníky za účelem akumulace dostatečných prostředků pro zabezpečení na stáří. Z toho důvodu se zmírňují některé přísné limity pro investování a rozšiřuje se okruh povolených investičních nástrojů.

·  Dochází však současně i ke zvýšení poplatků, hrazených penzijním společnostem za správu prostředků (z 0,6 procenta na 0,8 procenta u tzv. starých fondů a z 0,8 na jedno procento u nových fondů kromě konzervativního). Mění se i odměna z připsaného zhodnocení výnosů.

4  Bydlení a náklady s tím spojené

4.1  Nové vymezení běžné údržby a oprav placených nájemníkem

Nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu

Udržování bytu a domu ve stavu způsobilém užívání je zásadně povinností pronajimatele, zatímco nájemce má zajišťovat a hradit pouze tzv. běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Na vymezení těchto pojmů se však v rámci rekodifikace soukromého práva poněkud pozapomnělo, takže po dva roky byli nájemníci spolu s majiteli domů odkázáni na nutnost vzájemné dohody, anebo se museli ohledně chybějících pravidel pro rozdělení nákladů na opravy a údržbu bytu obrátit na soud.

·  Nové vládní nařízení vymezuje pojem běžné údržby bytu - podobně jako dřívější úprava – pouze rámcově; na rozdíl od ní se však již potřeba či obvyklost udržovacích prací neváže k delšímu užívání bytu. Zdůrazňuje se rovněž udržování zařízení bytu ve funkčním stavu.

·  Drobné opravy jsou specifikovány jednak věcně - zde jsou vyjmenovány standardní či nejfrekventovanější případy oprav event. výměn včetně drobných součástí uvedených zařízení. Ostatní drobné opravy jsou vymezeny podle výše nákladů. I to odpovídá předchozí úpravě, rozdílná je však limitní částka, jež byla navýšena na dvojnásobek, tzn. z 500 Kč na 1000 Kč. Znamená to tedy, že jiné opravy zařízení bytu či výměny součástí, které nejsou výslovně uvedeny, hradí nájemce v případě, jestliže náklad na opravu nepřesáhne částku 1000 Kč. Do této částky se ovšem nezapočítává doprava a jiné náklady s opravou spojené.

·  Konečně pak nová úprava zachovává i institut tzv. ročního limitu nákladů, ovšem rovněž s valorizací stanovené částky. Přesáhne-li součet nákladů za drobné opravy v kalendářním roce částku 100 Kč/m2 podlahové plochy bytu (dříve 70 Kč), další opravy již nájemce nehradí resp. nepovažují se za drobné opravy. 

4.2  Nová pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu

Zákon č. 104/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty; vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům

Nový způsob rozúčtování nákladů na vytápění a na společnou přípravu teplé vody pro dům zohledňuje, zda jsou byty vybaveny měřidly či indikátory tepla:

·  V kladném případě se náklady na vytápění a teplou vodu rozdělí na základní a spotřební složku. Základní složka se rozpočítá mezi uživatele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše. Spotřební složka bude rozdělována úměrně výši náměrů měřidel nebo indikátorů s použitím příslušných korekcí a výpočtových metod.

·  Přitom základní složka musí činit 30 % až 50 % nákladů, zbývající část je pak spotřební složkou. Konkrétní výši stanoví majitel domu resp. společenství vlastníků jednotek, jde-li o bytové spoluvlastnictví. Tím bude možné ovlivnit, aby skutečná spotřeba hrála významnější roli v celkovém vyúčtování.

·  Současně se rovněž upravují maximální přípustné rozdíly v nákladech na vytápění u jednotlivých nájemců či vlastníků jednotek s měřením oproti průměrným hodnotám v domě. Zatímco dosud mohli uživatelé s nízkou spotřebou ušetřit až 40 % nákladů oproti průměru celého domu, podle nové úpravy může odchylka činit maximálně 20 %. Naopak u vyšší než průměrné spotřeby se dosavadní 40 % limit zvyšuje na 100 %.

·  Zvyšuje se rovněž postih v případě, že v bytě nebude umožněna instalace měřidel nebo jejich odečet; spotřební složka u takové domácnosti bude v daném zúčtovacím období činit trojnásobek průměrné hodnoty této složky v domě (dosud 1,6 násobek).

·  Pokud byty nebudou vybaveny měřidly, úprava se v zásadě nemění; náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody se rozúčtují podle dohody majitele domu se všemi nájemci v domě či v případě SVJ mezi všemi vlastníky jednotek. Nedojde-li k dohodě, použije se podpůrná úprava v  prováděcí vyhlášce. Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům bude možná vždy až po skončení zúčtovacího období.

·  Mění se také výše pokuty za prodlení s tzv. nepeněžitým plněním – např. pokud nájemník neoznámí změny počtu osob v bytě nebo naopak majitel nedodá včas nájemníkům vyúčtování služeb. Výši pokuty si především mohou stanovit sami obyvatelé domu, tedy rozhodne o ní společenství vlastníků jednotek či bytové družstvo anebo, v případě nájemního domu, ji vlastník dohodne s alespoň dvoutřetinovou většinou nájemců v domě. Takto určená výše však nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Tatáž suma bude platit v případě, že k dohodě nebo rozhodnutí nedojde. Dosud pokuta činila 100 Kč za každý den prodlení.

Nová pravidla dopadnou až na náklady vznikající po 1. lednu 2016. Za zúčtovací období, které započalo před tímto datem, se provede rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby ještě podle dosavadní úpravy. Stejně tak se postupuje u sankcí, pokud k porušení povinností došlo před 1. 1. 2016.

5  Energetika

Zákon č. 131/2015 Sb., který se mění zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie

Velmi rozsáhlá novelizace přinesla množství změn v obou předpisech, z nichž vybíráme následující.  

5.1  Energetický zákon

·  Ruší se licencí pro tzv. mikrozdroje, tj. zdroje s instalovaným výkonem do 10 kW, určené pro vlastní spotřebu zákazníka. Podmínkou je, že provozovatel v daném odběrném místě již nemá připojenu jinou výrobnu elektřiny s licencí; v takovém případě by bylo nutno žádat o rozšíření licence i pro plánovaný mikrozdroj.

·  Upuštění od požadavku na udělení licence má však pro provozovatele mikrozdrojů  s vlastní spotřebou mnohem širší dopad; vzhledem k tomu, že již nepůjde o podnikání, nebude nadále nutné jako dosud např. vlastnit živnostenský list, hradit sociální a zdravotní pojištění ap.

·  Zjednodušené řízení by mělo platit dále i pro připojení mikrozdroje do distribuční soustavy – měla by postačit revizní zpráva a ohlášení regionálnímu provozovateli. Přetoky do sítě nejsou omezeny.

·  V případě, že mikrozdroj bude připojen na přenosovou nebo distribuční soustavu, musí provozovatel zajistit bezpečnostní a další požadavky.

·  Pro řadu oborů se zavádí licence na dobu neurčitou (přenos a distribuce elektřiny, přeprava, distribuce a uskladňování plynu, rozvod tepelné energie).

·  Ke zjednodušení požadavků došlo i v oblasti státní autorizace udělované Ministerstvem průmyslu a obchodu pro nové výrobny; nově nebude autorizace vyžadována pro systémy do 1 MW instalovaného výkonu (dosud 100 KW).

·  Rozšiřují se kontrolní kompetence Energetického regulačního úřadu (ERÚ), a to o problematiku podporovaných zdrojů, která dosud příslušela Státní energetické inspekci (SEI). SEI bude nadále zajišťovat kontrolní činnost v oblastech upravených zákonem o hospodaření energií. Dále získává ERÚ působnost v agendě vyplývající z evropského nařízení o transparentnosti a integritě velkoobchodního trhu s energií (tzv. nařízení REMIT).

·  V čele ERÚ bude od srpna 2017 stát kolektivní orgán – pětičlenná rada jmenovaná vládou.

·  Související nárůst nákladů na činnost ERÚ se promítne do zvýšení poplatku na činnost ERÚ hrazeném účastníky trhu s energiemi. Poplatek však bude u elektřiny nově stanoven za odběrné místo – bude činit 2,39 Kč měsíčně (dosud se odvíjel od množství spotřebované energie ve výši 2 Kč/MWh elektřiny).  U plynu se poplatek zvyšuje z 1Kč na 1,34 Kč/MWh.

·  Zmírňují se požadavky na ochranná pásma pro nové výrobny elektřiny; velikost ochranných pásem bude nově odstupňována podle napěťové hladiny příp. též instalovaného výkonu. Dosavadní 20 m pásmo zůstává i v nové úpravě jako nejvyšší a je stanoveno pro výrobny elektřiny připojené k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě s napětím větším než 52 kV. Pro ostatní výrobny se stanoví nižší ochranná pásma, přičemž pro výrobnu s instalovaným výkonem do 10 kW včetně připojenou k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně se nevyžaduje žádné ochranné pásmo. Mírnější úprava však platí podle přechodných ustanovení pouze pro nově budované výrobny, u stávajících objektů se setrvává na dosavadních požadavcích.

·  Ruší se povinný zápis starších věcných břemen do katastru nemovitostí, který měli provozovatelé energetických sítí a zařízení zajistit do konce roku 2017;  šlo zejména o dříve vzniklá oprávnění, pro něž v tehdejší době povinnost evidence nebyla stanovena.

5.2  Podporované zdroje energie

·  Mění se způsob výpočtu poplatku na podporu obnovitelných zdrojů energie; zatímco dosud byl stanoven podle množství spotřebované energie (v sazbě 495 Kč/MWh), nově bude založen na tzv. kapacitním principu – bude vycházet z velikosti hlavního jističe v odběrném místě resp. sjednaného rezervovaného příkonu v případě připojení na napěťové hladině velmi vysokého napětí a vysokého napětí. Současně je zakotveno, že maximální platba je určena součinem částky 495 Kč/MWh a celkového odebraného množství elektřiny v Kč/MW/měsíc, tedy výší příspěvku podle dosavadní metodiky.  Změna by měla přinést značné úspory především podnikatelům v průmyslových odvětvích náročných na spotřebu elektřiny.

·  Ukončuje se podpora decentrální výroby elektřiny, vzhledem k obtížné splnitelnosti požadavků EU pro prokázání slučitelnosti veřejné podpory s vnitřním trhem Vypouští se rovněž úprava podpory biometanu, neboť tento typ podpory se fakticky nikdy nerealizoval.

·  Výrobcům energie se ukládají nové povinnosti v oblasti měření a měřicích zařízení, jde zejména o požadavky na kvalitu měření a měřidel. Výrobce je současně povinen umožnit operátorovi trhu nebo jiné pověřené osobě přístup k měřidlu. Doplňuje se rovněž úprava měření technologické vlastní spotřeby elektřiny včetně definice tohoto pojmu.

·  Mění se forma podpory u tzv. vnořených a etapových výroben; v případě, kdy je více výroben připojeno prostřednictvím jediného odběrného nebo předávacího místa, nelze zajistit měření vyrobené energie z jednotlivých výroben. Provozovatelé vnořených výroben budou proto nuceni na základě ust. § 8 odst. 4 PZE přejít z podpory formou výkupních cen na formu zelených bonusů.

6  Účetnictví a audit

Zákon č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech, a další předpisy

6.1  Účetnictví

Novelou zákona o účetnictví byla do českého právního řádu transponována nová unijní směrnice o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků. Cílem směrnice a rovněž tak tuzemské úpravy je především snížení administrativní zátěže malých a středních podniků.

·  Novela zavádí novou kategorizaci účetních jednotek - mikro, malá, střední a velká - a konsolidačních skupin (malá, střední a velká).

·  Malé a mikro účetní jednotky budou moci sestavovat účetní závěrku ve zjednodušeném rozsahu a nemusí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty. Na mikro jednotky se dále již nebude vztahovat povinnost oceňování reálnou hodnotou.

·  Vybraným účetním jednotkám se znovu umožňuje vést jednoduché účetnictví. Jedná se především o spolky, odborové organizace, církve apod. s příjmy a hodnotou majetku nepřesahující 3 mil. Kč.

·  Dále novela obsahuje vymezení tzv. subjektů veřejného zájmu, které bylo dosud zařazeno v zákoně o auditorech. Do novely zákona o účetnictví se však přesouvá v redukované podobě; nově tedy do této skupiny účetních jednotek budou patřit pouze:

ü účetní jednotky, které jsou obchodními společnostmi a emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování evropském regulovaném trhu

ü banky, spořitelní a úvěrní družstva

ü pojišťovny nebo zajišťovny

ü penzijní společnosti

ü zdravotní pojišťovny.

6.2  Audit

Kromě již výše zmíněného vypuštění definice subjektů veřejného zájmu přináší novela zejména změny v úpravě výboru pro audit. Ty se dotýkají jak ustavení výboru, zejména v případě, neučiní-li tak nejvyšší orgán subjektu veřejného zájmu, tak např. i jeho složení:

·  Nově musí být nejméně jeden člen výboru pro audit statutárním auditorem, bývalým statutárním auditorem anebo osobou, jejíž znalosti anebo dosavadní praxe v oblasti účetnictví zajišťují předpoklad řádného výkonu funkce člena výboru pro audit, a to s ohledem na odvětví, ve kterém subjekt veřejného zájmu působí; tento člen musí být vždy nezávislý.

·  Namísto dosavadního požadavku nejméně tříleté praxe u většiny členů výboru se nově bude vyžadovat odborná způsobilost.

·  Odborná způsobilost je definována pomocí několika kritérií; splňovat ji bude např. osoba, která nejméně dva roky zastávala výkonnou řídící funkci v účetní jednotce působící ve stejném odvětví. 

·  Byla zakotvena podřízenost útvaru vnitřního auditu organizace vůči výboru pro audit; tuto úpravu by však měla odstranit další již připravovaná novela, která by měla nabýt účinnosti v polovině roku 2016. 

 
×